Horenské právo

Dříve se veškerá činnost vinohradníků a vinařů řídila horenským právem, které bychom v současné době mohli označit za velmi podrobně propracovanou právní a obyčejovou normu. Název je odvozen od běžného slováckého označení viniční trati pojmem „hora“.

Veřejnost si sice horenské právo většinou spojuje výhradně s tresty za krádeže hroznů či poškozování vinic, které byly někdy hodně drastické, ale horenské právo je mnohem složitějším ustanovením.

Jednotlivé viniční řády platily pro konkrétní obec nebo oblast a jejich součástí byly také předpisy o práci ve vinohradech a mzdě za ni, o vztazích mezi majiteli vinic, o odvádění vinného desátku vrchnosti, o zemní dani (perkrechtu), předpisy organizační a procesní. Stanovovaly, co se ve vinohradě smí a určovaly sankce za překročení příkazů. Na dodržování vinohradnických práv a povinností dohlížel horenský soud v čele s perkmistrem (horným), který byl považován za zástupce majitele panství.

Škála pořádkových a trestních předpisů v horenských právech je velmi obsáhlá. Dělníci pracující na vinících např. nesměli mluvit sprostě, nesměli klít a zakázáno jim bylo též zpívat nemravné písně. Vinaři museli rovněž sbírat housenky a jiné škůdce a likvidovat straky. Platil tu i zákaz pasení dobytka a honby zvěře. Velmi přísně byly trestány krádeže, a to nejen hroznů, ale třeba také vinohradnických kůlů. Pamatováno bylo i na sankce za podtahování pňů pod zemí ze sousedního vinohradu. Nad takovými skutky se opravdu vznášela hrozba upálení, oběšení či utětí ruky. Je ovšem otázkou, v jaké míře k takovým trestům v praxi docházelo.

Původ moravských horenských práv je poměrně nejasný. Je vysoce pravděpodobné, že už předtím, než dostalo horenské právo písemnou podobu, fungovala zde práva nepsaná a předávaná z pokolení na pokolení ústně.
První písemná zmínka o existenci horenského práva na Moravě, konkrétně kroměřížského, pochází z listiny olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku z roku 1281.  V roce 1355 vydal viniční řád pro Moravu markrabě Jan Jindřich a ten se stal vzorem i pro vinařské právo vyhlášené o tři roky později pro Čechy císařem Karlem IV.

Protože Prušánky patřily od roku 1624 k čejkovickému statku, řídily se zřejmě čejkovickým horenským právem, které se dochovalo v rukopisné knize z první poloviny 17. století a obsahuje 41 článků. Na druhou stranu lze usuzovat podle prušánecké horenské knihy, která je uložena v Moravském zemském archívu v Brně, na existenci vlastního horenského práva.

V roce 1784 byla platnost jednotlivých horenských práv zrušena rozhodnutím císaře Josefa II. a nahrazena jednotným Všeobecným vinohorenským řízením pro markrabství Moravské. Císařský patent zavrhl zejména nelidské tresty, hotařům zakázal nosit pušku a netrval na společném začátku vinobraní.

Přestože horenské řády byly zrušeny, jeden zvyk, mající dříve právně závazný význam, se dodržuje dodnes a má zábavnou funkci. Je to zarážení hory. Zaražená hora je znamením, že do vinohradu až do vinobraní – kromě hotaře - nemá nikdo přístup.

Zpracovala PaedDr. Jana Kamenská podle kroniky Prušánek a knihy Prušánky, vinařská obec Podluží