Slavnost vinobraní pod Nechory

30. září roku 1928 pořádal místní sbor dobrovolných hasičů slavnost vinobraní pod Nechory. Slavnost zahájil starosta obce, poté se četlo horenského právo. Dále místní kronikář píše o této události píše: „Poté všichni účastníci jeden po druhém starostou počínaje vezmou sekeru a poklepávají na kolíky. Pak starosta vyzve všechny přítomné, aby jdouce jeden za druhým v kruhu horu třikrát obešli a přitom se modlili. Po tomto obřadu na straně stojící hotař huliká na rožek, práská kocarem a střelci střílejí na všechny strany světové. Několik kroků stranou hoří oheň. Pak vezme starosta ku slibu hotaře, který končí podáním ruky starostovi.“ Přísaha hotařů  zněla: „My, hotaři, slibujeme, že budeme túto horu a všecky vinohrady věrně a svědomitě hlídati přede všemi škůdníky. Každého, kdo ve vinohradě něco ukradne, bez milosti jej udáme a předvedeme slavnému sůdu.“ „Hotař odevzdá kocar a rožek jmenovaným členům obecního zastupitelstva, kteří tuto noc hlídají střídavě s jinými vinohrady až do příštího poledne. Hotař pak jde domů.“

Dříve po postavení hory bývala v některé búdě hostina, na začátku věnovali přítomní dvouminutovou vzpomínku na zemřelé předky, kteří tuto slavnost podobným způsobem prováděli. Hostina trvala mnohdy až přes půlnoc.
Během války se slavnost vinobraní nekonala. Naštěstí po 2. světové válce se slavnost znovu obnovila, prvního vinobraní se zúčastnil i tehdejší ministr zemědělství Julius Ďuriš. Celá slavnost byla nafilmována a brněnský československý rozhlas z ní pořídil zvukový záznam „Nechorské búdy“. 

Později se organizace vinobraní ujali zahrádkáři společně s chasou. V roce 1996 a několik následujících let se slavnost vinobraní nekonala, jednak z ekonomických důvodů, jednak z praktických důvodů, protože v době konání je ve vinohradech nejvíce práce. Ke znovuobnovení slavnosti vinobraní došlo v roce 2003 zásluhou manželů Olgy a Ivoše Němečkových.

Novodobá slavnost vinobraní se koná v sobotu čtrnáct dní po zarážení hory.  Začíná průvodem krojované mládeže od Kulturního domu v Prušánkách, chlapci nesou horu ozdobenou věnci z devatera kvítí, do kroku vyhrává dechová kapela. Včele průvodu jdou hotaři. Mezitím se u tanečního parketu v Nechorách schází místní vinaři se svými hosty, v poslední době také hodně turistů, protože přes Nechory vede vinařská cyklostezka. K poslechu vyhrává cimbálová muzika. Po příchodu k Nechorám šohajé nejdříve postaví horu – podobným způsobem jako při zarážení hory – a spolu s děvčaty předvedou slavnostní pásmo. Děvčata postupně odrecitují krátké básničky, které se vztahují k jednomu měsíci v roku a říká se v ní, co v tomto období dělá vinař ve vinici a ve sklepě. Pak šohajé a děvčata tančí v kruhu a zpívají píseň „Už jsme horu postavili, dvanáct kolků zarazili…“ Následuje vyhazovaný valčík a vrtěná. Při první polce sehraje jeden nebo několik šohajů krádež ve vinici a jsou samozřejmě dopadeni hotaři. Následuje symbolický trest – většinou dostane šohaj kocarem na zadek. Aby se podobná situace neopakovala, přečtou hotaři pro pouční ostatních horenské právo.
Po skončení programu následuje volná zábava, lidé tančí, zpívají a dobře se baví. Slavnost vinobraní je ze všech událostí v Nechorách největší a nejnavštěvovanější.

Zarážení hory

Tak jako neexistovalo jednotné horenské právo pro všechny vesnice a oblasti, tak ani pro zarážení hory neexistoval jednotný kalendářní termín. V jednotlivých lokalitách se mohlo konat před svátky sv. Vavřince (10. srpen), Nanebevzetí Panny Marie (15. srpen) nebo Narození Panny Marie (8. září). V Prušánkách je to tradičně první sobota v září. Muži za zpěvu písně „Sobotěnka ide“ přichází na místo, kde se obřad tradičně koná, a na ramenou nesou ostrouhaný kmen – „horu“, v jehož vrcholu je upevněna kytice z devatera kvítí, jedna láhev s červeným vínem, druhá s bílým, a také bílý a červený hrozen.  Zasadí kmen do připravené jámy, zasypou a upevní jej dvanácti kolíky, které symbolizují dvanáct měsíců v roku a také dvanáct apoštolů. Na kolíky se položí věnec upletený z révy. Starosta obce pak při zapáleném ohni, při kterém shoří věnec z minulého roku, přečte jména všech vinařů, kteří zemřeli od minulého zarážení hory, a vyzve přítomné k minutě ticha. Poté některý z vinařů přečte ty části horenského práva, ve kterých se zapovídá vstup do vinohradu po jejich uzavření, a vyjmenovávají se sankce za porušení těchto pravidel. Dva střelci výstřelem z pušek  na čtyři světové strany symbolicky naznačí  ochranu vinohradů a potom všichni místní vinaři, seřazeni podle významu funkce, kterou při obřadu zastávají, obcházejí horu a sekerkou lehce poklepou na všechny kolíky. Tím je oficiální část skončena a přítomní se odchází i se svými hosty do svých sklepů, nebo ještě zůstávají a zpívají lidové písničky ať už s cimbálovou muzikou nebo bez ní.

Hora je znamením, že do vinohradů nemá už nikdo přístup až do vinobraní. Jedinou výjimkou je hotař, hlídač vinohradů v době dozrávání hroznů, který prochází vinohrady, plaší ptáky a chrání vinice před zloději.  V dobách platnosti horenského práva měl hotař velké pravomoci, ale i řadu povinností. Ale i později byl důležitou a respektovanou osobou v době dozrávání vinohradů. Hotař patřil spolu s důvěrníky gruntovní knihy, revizory obecního účtu, odhadci dobytka, ponocným, natahovačem věžních hodin, pastýřem, obecním policajtem a bubeníkem mezi obecní činovníky tzv. služebníky, kteří se vedle obecního zastupitelstva, obecního  představenstva a starosty podíleli na správě obce a byli vedení obce nápomocni. V Prušánkách bylo většinou podle jednotlivých tratí šest hotařů. Symbolem jejich funkce byl rožek, na který „hulikali“ a kocar - kožený bič na krátké hůlce.

Zarážení hory organizovali hasiči a dlouho bývalo jen ve Vrchních Nechorách, kde se hora stavěla na Čtvrtce stařečka Miklice u starého vyřezávaného dřevěného kříže, který byl v roce 1944 odvezen do muzea v Uherském Hradišti a nahrazen křížem kamenným. ve Spodních Nechorách v družstevním vinohradě Pod Nechory se hora stavěla poprvé v roce 1954 a od té doby se tato slavnost slaví na dvou místech. Jen ve Spodní Nechorách se několikrát změnilo místo konání, hora se zarážela před družstevním sklepem, nyní už několik let na taneční ploše blízko sklepa U Jeňoura.

Dožínky

Konaly se u Nechor i jiné akce, například dožínky. Kronikář píše: „Dne 26. srpna 1928 byla poprvé v Prušánkách konána dožínková slavnost. Slavnost tuto provedla místní domovina, zaměstnanci půdy a republikánský dorost. Krásná byla podívaná na velmi četný průvod, který byl seřazen u hostince Františka Hromka a odtud šel přes celou vesnici „Pod Nechory“. Velice pěkně se vyjímala skupina sekáčů s omašlenými kosami a odběračkami a nádherně to ustrojenými děvčaty. … Pod Nechory byl tábor lidu, kdež promluvil jako slavnostní řečník přísedící zemského výboru Viktor Stoupal. Na 1500 osob poslouchalo tohoto výtečného řečníka a dobrého pracovníka pro zemědělský lid. Po skončeném táboru byly zahrány státní hymny a pak byla provedena dožínková scéna, která se všem domácím i přespolním líbila. Po dožínkách nastala taneční zábava.“

K novodobým akcím patří od roku 2000 Májové zpívání, které organizuje Slovácký krúžek. Setkávají se tady mužské a ženské pěvecké sbory nejen z Podluží. Součástí akce bývá i malý košt vína.

Nechory jsou místem, kde se lidé rádi scházejí. A to nejen místní vinaři, kteří se setkávají se železnou pravidelností ve stejný čas na stejném místě – jako například staří vinaři pod ořechem, ale pravidelně sem přijíždí návštěvníci z daleka i zblízka. Ať už ke svým přátelům do sklepa nebo na některou z nechorských akcí.

Zpracovala PaedDr. Jana Kamenská podle kroniky Prušánek a knihy Prušánky, vinařská obec Podluží