Vinařství v Prušánkách
Pěstování révy vinné má na území České republiky dlouhou historii. Předpoklad, že révu k nám přinesli ve 3. stol. n. l. Římané, je údajně mylný. Nebyli to ani Keltové v 5. století před Kristem, ale s největší pravděpodobností se réva vinná na naše území dostala už 3000 let před n.l. spolu s indoevropskými kmeny prvních zemědělců, kteří na území Moravy dorazili z Malé Asie. Zakladatelem vinohradnictví na jihu Moravy je podle římského historika Eutropia císař Marcus Aurelius Probus (3. století n. l.). V Hájkově České kronice pak můžeme najít zmínku o tom, jak velkomoravský kníže Svatopluk poslal v roce 892 českému knížeti Bořivojovi sud moravského vína a od té doby moravské víno na českých stolech nikdy nechybělo. Prušáneckému vínu se údajně dařilo už v 10. století. V té době prý bylo révou vinnou osázeno přes 100 ha půdy. Postupně však byly vinice pustošeny. V roce 1241 pronikli na Moravu Tataři, kteří nemilosrdně plenili vše, co jim přišlo do cesty, včetně vinic. Za panování Karla IV. došlo sice k jejich obnovení a rozšíření, ale ve 20. a 30. letech 15. století v době husitských válek a na počátku 17. století při ničivém vpádu Bočkajovců znovu došlo k jejich ničení. V době předbělohorské se náš kraj trochu vzpamatoval, podle lánových rejstříků se tehdy víno pěstovalo ve čtyřech vinohradech o celkové výměře 50 čtvrtí a ¾ achtle*. Zřejmě největší byla hora Potkovna s téměř 33 čtvrtěmi, hora Nechora s osmi čtvrtěmi a vinohrad Oberländer měl přes pět čtvrtí. Nejmenší byl vinohrad od Mikulčic s pěti čtvrtěmi. Vinice Nová Hora byla zapsána při druhé lánové vizitaci jako starý spustlý vinohrad bez uvedení výměry. Poddaní vlastnili většinou ¼ až ½ achtle. Z vinic odváděli panstvu desátek, což bylo celkem asi čtyřicet beček vína ročně. V době třicetileté války (1618–1648) celá jihovýchodní Morava zažívala své nejtěžší historické období naplněné utrpením zdejších obyvatel, protože právě na jejím území se střetávaly armády bojujících států, postupující ze všech světových stran. Z kvetoucí Moravy se stala vypálená a vydrancovaná poušť, více než 51% moravských vinic zůstalo opuštěných a už nikdy nebyly obnoveny v takovém měřítku, jako tomu bylo před válkou.
18. století bylo poněkud klidnější, vinice vzkvétaly a docházelo k jejich rozšiřování. Po roce
1848 se rolníci vykupovali z roboty a sami mnoho vinic „vykučovali“, aby prý měli více půdy na
osetí a osázení plodinami nezbytnými k živobytí. Z prušáneckého katastru tehdy úplně zmizely
vinice z trati „Nové“. Na konci 19. století zničila fyloxérová epidemie (révokaz) téměř celé
evropské vinohradnictví. Přesto svým způsobem znamenala pro pěstování révy přínos. Začala se pěstovat
vína pouze kvalitní a jen v polohách vinici vyhovující, protože chorobám odolné americké podložky
byly poměrně drahé. Přesto ke konci 19. století bylo v Prušánkách 29 hektarů vinic. Za zmínku stojí
rok 1921, kdy prý byla bohatá úroda hroznů, ale víno tak mizerné, že nikdo nechtěl koupit litr ani za 5
korun. V roce 1922 nenadálé deště způsobily hromadný výskyt peronospory s následnou hnilobou
hroznů, v roce 1923 postihla vinohrady kadeřavka a ve starých vinohradech řádil révokaz. Prušánečtí
vinaři začali kupovat zaočkované sazenice ze státní školky z Mutěnic, ale jedna sazenice stála tři
koruny, a proto prušánečtí vinaři založili mateční vinici Pod Nechory, kde v dubnu 1924 vysadili
dva tisíce kusů americké révy různých odrůd. Aby toho pro vinaře nebylo málo, byly od roku 1925 zavedeny
kontroly na množství uskladněného vína ve sklepech u Nechor. Finanční stráž prováděla revizi sklepů, a
kdo měl víc jak dva hektolitry vína, musel platit 1,40,- Kč z každého litru navíc. Tím došlo ke
zdražení vína zhruba o čtvrtinu. Mnoho vinic pomrzlo za kruté zimy v únoru 1929, kdy bylo - 35°C.
Postupně pěstování révy vinné dostávalo řád, vznikaly první odborné vinařské a vinohradnické školy,
věnovalo se stále více pozornosti šlechtění a kultivaci révy vinné. Vinaři se na principu vzájemné
pomoci sdružovali ve vinařských spolcích.
V Prušánkách byla v roce 1933 založena Vinařská besídka, která získala značný ohlas u
místních vinařů. Besídka organizovala vzdělávací přednášky s praktickými ukázkami ošetřování vinné
révy. Na valné hromadě konané 16. října 1935 bylo založeno „Vinařsko – ovocnické družstvo, zapsaného
společenstva s ručením omezeným v Prušánkách“, do kterého se ještě před valnou hromadou
písemně přihlásilo 21 členů s 39 podíly, přičemž výše členského podílu byla stanovena na 50,- Kč a
výše zápisného na 10,- Kč na každý upsaný podíl. Prvním ředitelem byl zvolen pan František Zimák, rolník
z Prušánek č. 112. Členové se jednomyslně usnesli na přistoupení do Ústředního svazu českých
hospodářských společenstvech v Brně a přijali stanovy nově vzniklého družstva. Podle stanov „účelem
družstva jest: společný nákup a prodej hroznů, ovoce a vína… lisovati nakoupené hrozny, zpracovati vinné
odpadky a vésti vzorně sklepní hospodářství, poskytovati tím možnost svým členům zvelebiti své vinice a
zahrady… budovati vinné sklepy, zřizovati výčepy vína všude tam, kde toho bude třeba… sdružovati vinaře,
seznamovati je s novými směry v obhospodařování vinic i ve sklepním hospodářství a všemožně
své členy podporovat zárukami, úvěrem při odběru sazenic… v zakládání nových vinic… dobrou reklamou
rozšiřovati známost o dobré jakosti našich vín…získávati nové trhy… podporovati pořádání
vinařsko-ovocnických výstav…“
Projednávaly se věci nejrůznější. Tak třeba na schůzi konané 23.7.1946 se projednávala cena hroznů
stanovená na schůzi vinařů v Brně, která byla daná od 14 do 25,- Kč při cukernatosti 18 stupňů.
Cena modré skalice byla stanovena na 16,- Kč za jeden kilogram při vagonové zásilce. Zásoba sudů činila
171 hektolitrů. Bylo ujednáno, že na příští nákup hroznů se obstará úvěr půl miliónu korun.
V roce 1948 byla na schůzi schválena koupě vinného sklepa v Nechorách, sousedícího s
vinařsko-ovocnickým družstevním sklepem, za což prodávající dostali peníze a náhradní místo na nový
sklep. V té době bylo v Prušánkách osázeno révou již 52 hektarů, nejvíce na Čtvrtkách, které
jsou dodnes pokládány za nejjakostnější vinohradnickou trať v Prušánkách.
Na schůzi v prosinci 1949 se diskutovalo o nutných opravách družstevního sklepa: „…búda jest
ve velmi ubohém stavu. Přes krytinu doškovou teče voda do vnitřku lisovny. Napíše se žádost na okresní
družstevní radu do Hodonína o zjištění na místě samém jak družstevní sklep s búdou vypadá“.
Pokladník podal zprávu o výkupu hroznů v roce 1949. Vykoupilo se 5.607 kg bílých hroznů, 17.819 kg
červených hroznů a 8.802 kg hybridů. Cukr na dodané hrozny se vydával na pokyn okresního národního
výboru, protože nevěděli, zda bude na cukr nějaká sleva. Schůze také vzala na vědomí, že za přítomnosti
státního inspektora proběhlo přislazení družstevního vína – 480 kg cukru na 160 hektolitrů vína.
V této době se do družstva hlásili noví členové, ale také se někteří odhlašovali.
Vinařské družstvo si vedlo velmi dobře, jejich vína byla na výstavách dobře hodnocena – ve Strážnici na
celostátní výstavě vín v roce 1952 získala jejich Frankovka první cenu.
Poslední zápis z činnosti spolku je ze schůze konané 20.7.1952 na stejném místě, ale už ne
v hostinci U Schottlů, ale v hostinci komunálního podniku. Na této schůzi člen kumulativní národní
správy informoval členy ohledně dalšího chodu družstva, které v budoucnu pravděpodobně splyne
s JZD v Prušánkách. Stalo se tak v lednu 1954, kdy JZD převzalo veškerý majetek
vinařského družstva včetně vinného sklepa, búdu zbořilo a vybudovalo novou lisovnu a velkou společenskou
místnost v patře. Je třeba říct, že JZD mělo zájem na výrobě vína a pokračovalo v rozšiřování
vinic.
V současné době patří Prušánky ke 115 obcím vinařské podoblasti Slovácká a se svými zhruba 250 hektary vinic patří k největším vinařským obcím této oblasti. V Prušánkách jsou čtyři viniční tratě - Nechory, Úlehle, Podkovné a Čtvrtky, na kterých se pěstuje zejména červené víno, jako Frankovka, Modrý Portugal, Svatovavřinecké, Zweigelterebe a Cabernet Moravia, z bílých odrůd Veltlín, Ryzlink rýnský a vlašský, Neuburg, Müller-Thurgau, Chardonnay, Sauvignon a další. Vesnička vinných sklepů – jak jsou Nechory často označovány – má v současné době přes čtyři stovky sklepů. Pěstováním a výrobou vína se zabývají jak zemědělské podniky, tak soukromí podnikatelé. Vinaři z Prušánek organizují a aktivně se zúčastňují nejrůznějších vinařských akcí, jako jsou například dubnový košt a Festival otevřených sklepů, Otevřené sklepy v červnu, Zarážání hory a Slavnost vinobraní V Prušánkách – Nechorách, ale také celostátních výstav vín, ze kterých přiváží vysoká ocenění svých vín.
Zpracovala PaedDr. Jana Kamenská podle kroniky Prušánek a knihy Prušánky, vinařská obec Podluží